Anglický trávník v českém rybníčku

Anglické trávníky a české podmínky: proč nejdou přirozeně dohromady

Anglický trávník, jak jej známe z parků a historických zahrad Velké Británie, vznikl v prostředí specifického klimatu, které mu přesně vyhovuje. Časté srážky, vysoká vzdušná vlhkost, mírné teploty a minimum extrémních výkyvů umožňují jemným druhům trav růst do hustých, sametově zelených koberců prakticky bez zvláštní péče. V tamním klimatu je takový trávník přirozeným produktem krajiny, nikoli výsledkem náročné údržby.

České prostředí je však zcela jiné. Horká a suchá léta, stále delší období bez deště a nepravidelný průběh srážek způsobují, že udržet dokonale zelený, nízký a jednolitý trávník znamená obrovské množství vody, hnojiv i práce. Přesto moderní společnost tomuto ideálu podlehla. Krátce střižená, tmavě zelená plocha se stala symbolem pořádku, přestože takový trávník připomíná spíše umělý zelený koberec než živou součást přírody. Výsledkem je totiž plocha, která je sice esteticky jednolitá, ale ekologicky téměř mrtvá a proto je i označována jako biologická poušť.

Naše zahrady by přitom mohly být bohatým a pestrým prostorem, který poskytuje útočiště a potravu mnoha druhům. Místo toho jsou včely, čmeláci či motýli stále častěji odkázáni na rozsáhlé monokultury – například řepková pole ošetřená chemickými postřiky – protože v zahradách, kde se tráva seká ještě dříve, než stačí vykvést jediný květ, nenajdou téměř nic. Nedostatek potravy pro opylovače je dnes jedním z nejvážnějších ekologických problémů, který se rychle promítá do stavu celé krajiny.

Voda, půda a mikroklima: další důvody, proč vyšší tráva dává smysl

Když trávu neustále odklízíme, bráníme tvorbě humusu. Přitom 1 kilogram kvalitního humusu dokáže navázat až 3 litry vody. Půda s dostatkem organické hmoty funguje jako houba – udržuje vláhu, zlepšuje strukturu a podporuje zdravý růst rostlin. Krátce střižený trávník ale funguje přesně opačně: vodu propouští, rychle vysychá a během horka se mění v suchou, tvrdou krustu.

Vyšší trávník naopak:

zachytává více rosy
zadržuje více vody v půdě
vytváří stín pro povrch půdy
odpařuje vodu a ochlazuje okolí

Na výpar 1 litru vody se spotřebuje až 0,7 kWh sluneční energie, což působí jako přirozená klimatizace – důležitá zejména v městském prostředí. Vyšší porost také lépe filtruje prach, tlumí hluk a tvoří příjemnější mikroklima než nízký, přesušený trávník.

Boj s „plevelem“ a zbytečné obavy

Současná kultura dokonalosti přinesla i panickou hrůzu z plevelů. Pampeliška, zvonek či jitrocel se staly symbolem nepořádku, přestože mnohé z těchto rostlin byly po staletí využívány jako léčivé byliny. Podobně přehnané obavy panují ohledně klíšťat – časté sečení sice sníží jejich výskyt, ale neodstraní je, a navíc zničí celé ekosystémy, které mají nesrovnatelně větší význam.

Problémem dnešní doby nejsou jednotlivé rostliny, ale kolaps biodiverzity, dramatický úbytek hmyzu, ptáků i malých živočichů. Krajina potřebuje různé druhy a různé výšky vegetace, aby zůstala zdravá. Sterilní trávníky tento přirozený cyklus narušují.

Pozitivní příklady – doma i ve světě

Naši předkové by se nad dnešní posedlostí krátkou trávou patrně podivovali. Ještě nedávno byly zahrady a dvory plné života – rostly zde léčivé byliny, květy pro opylovače, zelenina i užitkové rostliny. Dnes se k tomuto přístupu vrací řada iniciativ, například projekt Živá zahrada Českého svazu ochránců přírody, který pomáhá lidem tvořit zahrady plné života.

Podobné projekty existují i v zahraničí – univerzity, města i obce zakládají květnaté louky a ukazují, že přírodě blízký trávník lze udržovat s minimálními náklady a s maximálním ekologickým ziskem.

Nádherným doplňkem tohoto tématu je i známá anekdota „Jednoho dne se Bůh zeptal sv. Františka“ - viz níže, která s humorem vystihuje lidský boj s přírodou a touhu mít pod kontrolou něco, co bylo stvořeno, aby rostlo svobodně.

A co dál? Změna začíná doma

Nemusíme sekat zahradu na centimetr, jen protože to dělá soused. Můžeme začít jednoduše:

sekat méně často
část zahrady ponechat jako květnatý porost
umožnit pampeliškám, zvonkům či sedmikráskám vykvést
podporovat léčivé rostliny, které mají svou hodnotu
nebo se řídit heslem: sekej jen to, co skutečně používáš

Trávník, který žije, zachycuje vodu, ochlazuje prostředí, nabízí potravu hmyzu, zlepšuje půdu a uklidňuje člověka. Dokonalost nemusí být sterilní. Může být živá, barevná a užitečná. Osobně preferuju rozdělit si zahradu na zónu pobývací a tu ponechanou "ladem", do které si můžete třeba jen vysekat cestičky a i ty během roku měnit tak, aby nepoužívané části zahrady zůstaly dostupné a přitom plné života. Přirozeně pestrý trávník stojí méně práce, méně peněz, méně energie – ale přináší více krásy, více života a více radosti.

Byliny, které se např. hodí do vzrostlého trávníku na který stačí sekačka:

Nízké luční byliny vhodné do trávníku představují mimořádně cenný zdroj potravy i úkrytu pro širokou škálu opylovačů a dalšího hmyzu, který je v moderní krajině stále vzácnější. Sedmikráska chudobka (Bellis perennis) poskytuje pyl a nektar v podstatě celoročně a využívají ji především včely medonosné, samotářské včely, čmeláci i pestřenky. Jetel plazivý (Trifolium repens) je doslova „magnet“ pro čmeláky, včely i motýly, protože nabízí hluboké nektariště bohaté na cukry. Rozrazil (Veronica chamaedrys, V. filiformis) svými jarními modrými květy přitahuje drobné včely samotářky rodu Andrena, časné pestřenky a další drobný hmyz, který potřebuje potravu už velmi brzy na jaře. Jitrocel prostřední (Plantago media) je významný pro motýly, jejichž housenky jej mohou využívat jako živnou rostlinu, a zároveň poskytuje pyl drobným opylovačům. Mateřídouška (Thymus serpyllum, T. pulegioides) patří k nejhodnotnějším rostlinám pro čmeláky, včely samotářky, vosičky, pestřenky i motýly, protože její květy jsou bohaté na nektar a kvetou dlouho. Violka rolní či psí (Viola arvensis, Viola canina) je klíčovou živnou rostlinou pro housenky některých modrásků (lycaenidae) a zároveň poskytuje pyl časným opylovačům. Hvězdnice alpská (Aster alpinus) láká pestřenky, motýly a včely, zejména v době, kdy je v trávnících málo jiných kvetoucích druhů. Hrachor jarní (Lathyrus vernus) je cenný především pro brzké druhy čmeláků a samotářských včel, které jej využívají v době, kdy příroda teprve začíná kvést. Dohromady tyto druhy vytvářejí trávník, který není jen zelenou plochou, ale skutečnou minimatečnou loukou plnou života, podporující pestrou komunitu hmyzu – od opylovačů přes motýly až po užitečné predátory, kteří pomáhají přirozeně regulovat škůdce.

Zpět

Jednoho dne se Bůh zeptal svatého Františka:

Bůh: „Františku, ty víš všechno o zahradách a o přírodě, pověz mi, co se to děje tam dole? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a dalším druhům rostlin, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbový zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely i hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno, co vidím, když pohlédnu dolů, jsou zelené fleky…”

Svatý František: „To všechno má na svědomí ten kmen, který se tam usadil, Pane. Říkají si Příměšťáci. Tvé květiny označili za plevel, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.”

Bůh: „Trávou? Ale vždyť to je tak nudné! Není to barevné. Tráva nepřitahuje včely, motýly ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je citlivá na teplotní změny. Chtějí tihle Příměšťáci opravdu, aby u nich rostla pouze ona?”

Svatý František: „Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování veliké utrpení. Začnou ji každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví.”

Bůh: „Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být Příměšťáci velice šťastní.”

Svatý František: „Vypadá to, že vůbec ne, Pane. Jakmile tráva trochu povyroste, sekají ji někdy i dvakrát do týdne.”

Bůh: „Oni ji sekají? Suší ji jako seno?”

Svatý František: „Nikoliv, Pane. Většina z nich ji hrabe a pak dává do pytlů.”

Bůh: „Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?”

Svatý František: „Kdepak, Pane, právě naopak. Platí za její odvoz.”

Bůh: „Tak počkej chvilku: Oni ji hnojí, aby rostla, a když roste, tak ji sekají a platí za to, aby se jí zbavili?”

Svatý František: „Přesně tak, Pane.”

Bůh: „Tihle Příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.”

Svatý František: „Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst, tak Příměšťáci co nejrychleji vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.”

Bůh: „Příšerný nesmysl! Alespoň že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost, aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života.”

Svatý František: „Raději se posaďte, Pane. Není to tak, jak říkáte. Příměšťáci hrabou listí na velké hromady a platí za jeho odvoz.”

Bůh: „To není možné! A co dělají, aby ochránili kořeny stromů a keřů před mrazem a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?”

Svatý František: „Jakmile vyhodí listy, kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to místo vyvezených listů.”

Bůh: „A odkud tento mulč berou?”

Svatý František: „Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili.”

Bůh: „Dost! Už na to raději nechci ani myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer?”

Svatá Kateřina: „Blbý a blbější, Pane. Je to opravdu hloupý film o…”

Bůh: „To je v pořádku, klidně to pusť. Myslím, že jsem o tom už slyšel od Františka.”