top of page

Svinka obecná - půdní šlechtic - a její tajemství

Svinka obecná je jedním z nejnenápadnějších, a přesto nejpozoruhodnějších obyvatel našich zahrad. Je jedním z nejpilnějších přírodních zlepšovačů půdy. Urychluje rozklad organické hmoty, přijímá a stabilizuje těžké kovy a pomáhá vracet zemi to, co z ní vzešlo. K tomu všemu má skutečně „šlechtické“ rysy – její krev je modrá, neboť kyslík v jejím těle přenáší hemocyanin, pigment na bázi mědi. Je to malý pozemský korýš, který si nese barvu dávných moří, ale celý svůj život zasvětil práci pro půdu pod našima nohama.

Její drobné tělo ukrývá zvláštní dýchací orgány zvané pseudoplíce – jakési přechodové řešení mezi žábrami a plícemi, díky nimž tento drobný korýš dokázal osídlit pevninu. Jde o labyrintky nebo žaberní destičky ve spodní části zadečku, které umožňují svinkám dýchat vlhký vzduch a přežívat na souši. Jsou však křehké a potřebují vlhko, takže svinka mimo vlhké prostředí vydrží jen několik hodin, než se začne doslova dusit. Bez vlhkého prostředí by jim tyto orgány rychle vyschly a uhynuli by. Právě tato citlivost na mikroklima z ní dělá neomylného ukazatele zdravé zeminy.

​Malý chemik s detoxikačními schopnostmi

Svinky umí navazovat těžké kovy a přetvářet je do bezpečnější, nerozpustné podoby. Je to jeden z důvodů, proč se používají v ekologickém výzkumu — fungují jako živé indikátory čistoty půdy.

Regenerační schopnosti

Svinky dokážou regenerovat ztracené končetiny — ne tak dokonale jako někteří korýši, ale přesto překvapivě účinně při opakovaných svlecích.

 

Dvě etapy svlékání 

Svinky mají naprosto unikátní způsob svlékání — probíhá ve dvou dějstvích: nejprve odhodí zadní část krunýře a až o několik dní později přední. Je to zvláštní, ale účelné řešení, které chrání jejich pseudoplíce.

Historické a kulturní zajímavosti
 
Lidové názvy a pověry

Svinky měly mnoho jmen: svinka, svinule, prasátko, mokřinka, vlhčenka, krovek.
Naši předci je považovali za „vlhkomilné duchy země“ — malé bytosti, které žijí tam, kde je půda zdravá.

Symbol čistoty a úrodnosti

V některých regionech se věřilo, že výskyt svinek znamená, že je půda živá, bohatá a úrodná. Zahradníci si je proto (nevědomky správně) nechávali v kompostech, protože urychlovaly rozklad.

Léčebné pověry

Ve středověku se rozemleté svinky objevují v několika herbářích. Byly údajně používány jako „suchozemská alternativa krabích prášků“ — věřilo se, že pomáhají na onemocnění sleziny nebo močového měchýře. Samozřejmě bez skutečného účinku, ale ukazuje to, jak moc lidé tehdy spojovali svinky se zdravou, vlhkou půdou a procesy očisty.

Staré pozorování meteorologie

V některých tradicích se věřilo, že když svinky vylezou z úkrytu, přijde déšť. Nebylo to úplně mimo: opravdu lezou ven jen při vysoké vlhkosti vzduchu.

svinka-historie1.png

Další svinková tajemství, které stojí za to znát

Vápenná tělíska – jejich „vnitřní zásobárna stavebního materiálu“

Svinky mají uvnitř těla drobounké vápenné destičky, které využívají při svlékání.
Když se mají svléknout, potřebují rychle zpevnit nový krunýř → a právě proto si v období před svlekem vytvoří tyto zásoby minerálů. Je to jako kdyby si nosily v batohu vlastní „cement“, který použijí, až přijde čas.

Chování, které vypadá jako inteligence

Svinky si pamatují vlhká místa a dokáží si vytvořit „vlhkostní mapu“ prostředí, což je u tak jednoduchého organismu nečekané. Když je dáš na suchou plochu s vlhkým koutem, najdou ho rychleji, než by odpovídalo náhodě.

Tajnůstkářské noční žití

Ve skutečnosti jsou aktivní hlavně v noci. V noci je  totiž je vyšší vlhkost, méně nepřátel, chladnější vzduch a jejich pseudoplíce nevysychají. Proto je lidé často vůbec nevidí – i když jich může být pod jedním prknem stovky.

Obranné chování: dokonalá minimalizace rizika

Druhy rodu Armadillidium mají schopnost stočit se do kuličky – perfektní obrana proti predátorům i vyschnutí. Jiní, jako Porcellio, zase rozběhnou nečekaně rychlý úprk – na svoji velikost sprintují překvapivě rychle.

Svinka1.png
​​​Překvapivá rodičovská péče

U mnoha bezobratlých končí role rodiče oplozením.U svinek? Ne. Samička své potomky nosí ve vaku, někdy je dokonce po vypuštění ještě krátce chrání v úkrytu. Na isopoda opravdu neobvyklé!

Mikroklimatické inženýrky půdy

Když žijí v početných skupinách: zvyšují vlhkost mikroprostoru, urychlují rozklad, pomáhají uvolňovat živiny pro rostliny, zmírňují extrémy teploty v půdě. Půda s nimi žije rychleji, zdravěji a bohatěji.

Mají „kompas“ pro vlhkost

Svinky se řídí zvláštním chováním zvaným klinokinéza: Když je prostředí příliš suché, mění frekvenci zatáčení a zrychlují pohyb, aby zvýšily šanci, že náhodně narazí na vlhké místo. Je to geniální jednoduchý algoritmus přírody — téměř jako biologický program.

Mají preferované strany těla

Při pokusech se ukazuje, že některé svinky mají pravolevou preferenci při otáčení — něco jako „dominantní nohu“.
Je to jeden z nejroztomilejších detailů jejich chování.

Žijí déle, než bychom čekali

Pokud mají stabilní vlhké prostředí a pravidelný přísun potravy, svinky mohou žít 2–4 roky, což je na tak malé zvíře docela úctyhodné.

Svinka-mládě.png
Proč svinky nehubit

Je zvláštní, že když člověk hledá na internetu slovo „svinka“, najde většinou návody, jak se jí zbavit. Přitom svinka není žádný škůdce. Je to naopak tvor, který půdu léčí, čistí a udržuje živou. Pokud se objeví v zahradě, neznamená to problém — znamená to, že půda žije. Hubit svinky je podobné, jako kdybychom hubili žížaly, protože „se vyskytují v zemi“. Je to nedorozumění založené na tom, že lidé neznají jejich skutečnou úlohu.

Svinka Obecná - opravdový šlechtic a zlepšovač našich půd ...

Šlechtici.png

© 2035 by Nature Org. Powered and secured by Wix

bottom of page